Nick: Green
E-mail: Lizii.lextrova@gmail.com
Faceclaim: Hugh Laurie
JMÉNO: Ph.D. Gregory R. Edwards
VĚK: 48
RASA: Člověk
VZTAHY: Nejlepší přítel, podpantoflák a věčný terč hloupých žertů a cynických poznámek John H. Dudley
PRÁCE: Psycholog ve Faybournské nemocnici (přece jenom… je to magor)
POPIS POSTAVY:
Gregory, nebo také Dr. Edwards, jak si rád nechává říkat (sám se tituluje jako machr na cvoky, neboť sám je tak trochu víc cvok), protože ten titul prostě má a né že ne, je nevyzpytatelná osobnost. V případě, že ho chcete popsat jedním slovem, nejspíš z Vašich úst vyjde něco ve stylu „Ééééé je to magor.“ Přesně tak. Prostě Vám dojdou slova a pak z Vás vypadne tohle. Přesto ho toto jediné slovo charakterizuje, ovšem ne v tom totálně magorském slova smyslu. Tenhle člověk vás psychicky vysaje, dostane na totální dno a ještě se vás zeptá, co se tam dole plazíte, když nahoře je tak hezký výhled a o co všechno přicházíte. Výsostně se baví, když může někoho deptat, ohání se kousavými poznámkami na Vaši adresu a ještě div nečeká poděkování za to, že Vás upozornil na chybu, která pravděpodobně nebyla způsobena Vámi ale jím. Jemu je to však jedno, on je bůh, on nic a Vy jste se jen málo snažili. Svět bere jako jednu velkou ironii, do které je sem tam potřeba kopnout, aby Vám ten kopanec vrátila zpátky a něco se vůbec dělo. Přestože má rád svou stereotypní nudu, která se skládá z neustálého komandování jeho nejlepšího přítele Johna, řešení cvoklých problémů, sem tam nějakého toho usnutí na pracovišti a chabého předstírání práce, sem tam potřebuje nějaké to vzrůšo, kdy se nebojí vyprovokovat spícího lva v kleci. I za účelem, že Johnovi sežere ruku. Přece jen, je to Johnova ruka, ne ta jeho. A to je podstatný rozdíl, který rád všem okolo připomíná. I když to nikoho nezajímá.
Rád si stěžuje, rád poukazuje na to, že „když byl mladý“, byly věci jinak. Jinak možná, ale dnešní doba je ta dnešní a staré věci patří do nejtemnější části půdy. Sem tam na něj dopadne ono stáří a pohrává si s myšlenkou, jaké by to bylo, kdyby se jednoho dne vzdal své práce a stal se z něj důchodce. I tak na to ještě nemá věk, což mu John milerád připomene. Obvykle způsobem „už nejsi žádný mladík, ale vykopávka taky ne“. To potěší, že? Na to Gregory reaguje obvyklou poznámkou o hobitíně a Johnově malém vzrůstu nejen co se výšky týče, ale také počtu mozkových buněk. Jo, prostě má rád navrch. Je to chlap, chcete ho snad za to žalovat? Když ho však poznáte do hloubky a podaří se Vám proniknout pod tu (ano, je to tak) neproniknutelnou slupku od banánu, zjistíte, že je to celkem citlivý člověk, co si toho už dost zažil a cynismus, včetně jedovatých a ironických poznámek, slouží jako obrana proti bolesti. A to nejen fyzické. Gregory netrpí žádným zánětem šlach nebo tak. Jen má prostě vysoký práh bolesti, stačí ho něčím praštit a druhého dne má modřinu jak vyšitou. Což nikdo neví, protože to skrývá. Přeci jenom není žádná cíťa, že? Chlap, co si rozhodně nezadá s antickým hrdinou.
Na první pohled Vás do očí praští jeho výška, která čítá něco kolem 189 centimetrů. Nevypustíte však z pusy něco ve stylu „Páni, to je ale obr.“ Protože on není. Vysoký a hubený, přesto když ho uvidíte v tričku, můžete si všimnout nějakého toho svalstva. Rozhodně se ale o něm nedá tvrdit, že je kulturista. Na to by jen pozvedl obočí a zatvářil se tak, jestli si z něj střílíte, nebo vážně trpíte silným očním onemocněním. Nebo jste blázen. To by si Vás ale na paškál vzal hned. Zajímavou, věčně ironickou tvář, ohraničuje strniště, které snad nikdy neoholí. Vousy jsou znakem muže a on není ani malé dítě, ani neandrtálec. Vyloženě chlapák, co tím provokuje ostatní doktory. Do toho ještě ty chladné oči, které se na všechno dívají s výsměchem sobě vlastním a nezaměnitelným. Rozhodně poznáte, kdy jste v jeho očích za blbce. Toho si nejde nevšimnout. I slepý by si pohrával s myšlenkou, že vidí. A čím své okolí silně deptá? Nenosí bílý doktorský plášť. Není totiž jen jeden z davu. A navíc říká, že mu dlouhý bílý kabát nesluší. A deformuje jeho atletickou postavu.
HISTORIE:
Blah blah blah, každý příběh začíná narozením že? No, tak to rozhodně nebude u tohodle. Nemusíte se pohodlně usazovat, připravovat si popkorn ani předstírat pozornost. Jednoduše řečeno, Gregory byl počat jedné vášnivé noci, ke které vůbec nemuselo dojít v obýváku jeho otce, kdyby si jeho matka dala o skleničku vína míň a nekoukali na nějakou rodinnou slaďárnu. Přesně tak, kdo ví, co by se stalo, kdyby tomu bylo jinak. Rozhodně můžeme říct, že opravdu došlo k sexu, plnému hlasitých náboženských výkřiků (známých též jako „Ach můj bože! Bože, och ano!“) a taky různých oznámení včasného příchodu („Už budu!“), nehledě na hlasité dovolávání se jména toho druhého, i když dotyčný vzdychá nad tím druhým („Och, Margaret“ „Och, Anthony“). Popřípadě žádostí o přídavek (stylem „Ještě, ještě, chci ještě!“). Prostě to bylo hlasité, sousedy rušící početí, kdy se o přibližně devět měsíců později narodil právě Gregory. Hrozně uřvané to dítě. Ale které v jeho věku nebylo? No, to je fuk. Jeho rodiče se vzali a tak mohl vyrůstat jako celkem normální člověk. Tedy do doby, než zvolání jmen při nočních hrátkách byla zaměněna za jména jejich přátel, sousedů, náhodného spoluobčana či toho hasiče, co zachránil jejich kočku. Též se v rodičovské posteli vystřídalo pár instalatérů, jeden měřič plynu a pošťačka. (Nehledě na to, že si s onou pošťačkou začala jeho matinka, ale proti gustu, že?) Rozhodně jejich soužití s půlkou města zapříčinilo následný rozvod.
Střídavá péče se možná podepsala a možná taky ne, na jeho chování. Kdo ví, ani on sám na to nedokáže odpovědět. Nicméně se vydal naprosto opačným směrem než jeho rodiče. Díky vysokému IQ (možná zapříčiněnému právě díky oné jedné skleničce vína navíc. Nebo hlasitým výkřikům?) se dal na dráhu medicínskou. Už v té době byl ten typ, který si vystřeloval z kdekoho, zkoušel chytrost a reakce svých spolužáků, dokud jednomu nebouchli nervy a Gregory skončil s přeraženým nosem. Od té doby si potrpěl spíše na chlabé koučky, kteří nic moc pořádného nezvládnou. Což byl i John, který mu padl do oka hned první den, co se objevil na škole. Přesněji řečeno, v té době byl Gregory hostující profesor, který trýznil hloupé hlavičky budoucích doktorů svými lékařskými nesmysly, které jim do života daly jen to, že už se s ním nechtěj nikdy vidět a věčnou otázku, jak může mít vlastně ženskou. Odpověď je nasnadě. Nemá. Pár vztahy si prošel, ale všechny ztroskotaly díky jeho chování ke slabšímu pohlaví. Obecně vlastně k jakémukoliv slabšímu pohlaví, nehledě na ono… pohlaví. Prostě ho všechny ženský nenáviděly.
John se stal jeho nejoblíbenějším terčem posměšků, škodolibých žertíků a různých trýznění, ve kterých se vyžíval, pomalu až nelidsky. Jenže časem… si začal uvědomovat, že je to vlastně fajn chlap a jeho přístup se malinko změnil. Samozřejmě ne tak, aby si to John dovtípil, to ani nápad, dál se k němu choval jako k manželce, která bude věčně stát u plotny, vařit, vytírat a navrch prát k tomu. A to všechno v jeden okamžik, nejlépe za stálého míchání a donášení piva k televizi. I když na to si on moc nepotrpí. Radši víno, i když je to babský pití. Nebo whiskey, skotskou, nějak je mu to fuk. Jen ne žádný patok. Nakonec se rozešli v celkem dobrém, avšak kontakt přestal být udržován. Ono přiznejme si to, Gregory prostě není na psaní dopisů. Nebo mailů. Nebo smsek. Je to šíleně vyčerpávající činnost, která nestojí ani za zmínku, neboť se po jejím pronesení ihned osype. Stejně jako při pohledu na jakoukoliv domácí práci. A teď? Žije si ve Faybourne, v městečku kde rozhodně není nuda, pokud si to on sám nepřeje (čteme jako "všechno přehlíží s elegancí naprostého ignoranta). Momentálně si vyvěsil inzerát na spolubydlícího. Ostatně, vždy tu byla ona otázka… Kdo mu bude vařit, uklízet, žehlit, prát a donášet otevřené pivo k té televizi?
E-mail: Lizii.lextrova@gmail.com
Faceclaim: Hugh Laurie
JMÉNO: Ph.D. Gregory R. Edwards
VĚK: 48
RASA: Člověk
VZTAHY: Nejlepší přítel, podpantoflák a věčný terč hloupých žertů a cynických poznámek John H. Dudley
PRÁCE: Psycholog ve Faybournské nemocnici (přece jenom… je to magor)
POPIS POSTAVY:
Gregory, nebo také Dr. Edwards, jak si rád nechává říkat (sám se tituluje jako machr na cvoky, neboť sám je tak trochu víc cvok), protože ten titul prostě má a né že ne, je nevyzpytatelná osobnost. V případě, že ho chcete popsat jedním slovem, nejspíš z Vašich úst vyjde něco ve stylu „Ééééé je to magor.“ Přesně tak. Prostě Vám dojdou slova a pak z Vás vypadne tohle. Přesto ho toto jediné slovo charakterizuje, ovšem ne v tom totálně magorském slova smyslu. Tenhle člověk vás psychicky vysaje, dostane na totální dno a ještě se vás zeptá, co se tam dole plazíte, když nahoře je tak hezký výhled a o co všechno přicházíte. Výsostně se baví, když může někoho deptat, ohání se kousavými poznámkami na Vaši adresu a ještě div nečeká poděkování za to, že Vás upozornil na chybu, která pravděpodobně nebyla způsobena Vámi ale jím. Jemu je to však jedno, on je bůh, on nic a Vy jste se jen málo snažili. Svět bere jako jednu velkou ironii, do které je sem tam potřeba kopnout, aby Vám ten kopanec vrátila zpátky a něco se vůbec dělo. Přestože má rád svou stereotypní nudu, která se skládá z neustálého komandování jeho nejlepšího přítele Johna, řešení cvoklých problémů, sem tam nějakého toho usnutí na pracovišti a chabého předstírání práce, sem tam potřebuje nějaké to vzrůšo, kdy se nebojí vyprovokovat spícího lva v kleci. I za účelem, že Johnovi sežere ruku. Přece jen, je to Johnova ruka, ne ta jeho. A to je podstatný rozdíl, který rád všem okolo připomíná. I když to nikoho nezajímá.
Rád si stěžuje, rád poukazuje na to, že „když byl mladý“, byly věci jinak. Jinak možná, ale dnešní doba je ta dnešní a staré věci patří do nejtemnější části půdy. Sem tam na něj dopadne ono stáří a pohrává si s myšlenkou, jaké by to bylo, kdyby se jednoho dne vzdal své práce a stal se z něj důchodce. I tak na to ještě nemá věk, což mu John milerád připomene. Obvykle způsobem „už nejsi žádný mladík, ale vykopávka taky ne“. To potěší, že? Na to Gregory reaguje obvyklou poznámkou o hobitíně a Johnově malém vzrůstu nejen co se výšky týče, ale také počtu mozkových buněk. Jo, prostě má rád navrch. Je to chlap, chcete ho snad za to žalovat? Když ho však poznáte do hloubky a podaří se Vám proniknout pod tu (ano, je to tak) neproniknutelnou slupku od banánu, zjistíte, že je to celkem citlivý člověk, co si toho už dost zažil a cynismus, včetně jedovatých a ironických poznámek, slouží jako obrana proti bolesti. A to nejen fyzické. Gregory netrpí žádným zánětem šlach nebo tak. Jen má prostě vysoký práh bolesti, stačí ho něčím praštit a druhého dne má modřinu jak vyšitou. Což nikdo neví, protože to skrývá. Přeci jenom není žádná cíťa, že? Chlap, co si rozhodně nezadá s antickým hrdinou.
Na první pohled Vás do očí praští jeho výška, která čítá něco kolem 189 centimetrů. Nevypustíte však z pusy něco ve stylu „Páni, to je ale obr.“ Protože on není. Vysoký a hubený, přesto když ho uvidíte v tričku, můžete si všimnout nějakého toho svalstva. Rozhodně se ale o něm nedá tvrdit, že je kulturista. Na to by jen pozvedl obočí a zatvářil se tak, jestli si z něj střílíte, nebo vážně trpíte silným očním onemocněním. Nebo jste blázen. To by si Vás ale na paškál vzal hned. Zajímavou, věčně ironickou tvář, ohraničuje strniště, které snad nikdy neoholí. Vousy jsou znakem muže a on není ani malé dítě, ani neandrtálec. Vyloženě chlapák, co tím provokuje ostatní doktory. Do toho ještě ty chladné oči, které se na všechno dívají s výsměchem sobě vlastním a nezaměnitelným. Rozhodně poznáte, kdy jste v jeho očích za blbce. Toho si nejde nevšimnout. I slepý by si pohrával s myšlenkou, že vidí. A čím své okolí silně deptá? Nenosí bílý doktorský plášť. Není totiž jen jeden z davu. A navíc říká, že mu dlouhý bílý kabát nesluší. A deformuje jeho atletickou postavu.
HISTORIE:
Blah blah blah, každý příběh začíná narozením že? No, tak to rozhodně nebude u tohodle. Nemusíte se pohodlně usazovat, připravovat si popkorn ani předstírat pozornost. Jednoduše řečeno, Gregory byl počat jedné vášnivé noci, ke které vůbec nemuselo dojít v obýváku jeho otce, kdyby si jeho matka dala o skleničku vína míň a nekoukali na nějakou rodinnou slaďárnu. Přesně tak, kdo ví, co by se stalo, kdyby tomu bylo jinak. Rozhodně můžeme říct, že opravdu došlo k sexu, plnému hlasitých náboženských výkřiků (známých též jako „Ach můj bože! Bože, och ano!“) a taky různých oznámení včasného příchodu („Už budu!“), nehledě na hlasité dovolávání se jména toho druhého, i když dotyčný vzdychá nad tím druhým („Och, Margaret“ „Och, Anthony“). Popřípadě žádostí o přídavek (stylem „Ještě, ještě, chci ještě!“). Prostě to bylo hlasité, sousedy rušící početí, kdy se o přibližně devět měsíců později narodil právě Gregory. Hrozně uřvané to dítě. Ale které v jeho věku nebylo? No, to je fuk. Jeho rodiče se vzali a tak mohl vyrůstat jako celkem normální člověk. Tedy do doby, než zvolání jmen při nočních hrátkách byla zaměněna za jména jejich přátel, sousedů, náhodného spoluobčana či toho hasiče, co zachránil jejich kočku. Též se v rodičovské posteli vystřídalo pár instalatérů, jeden měřič plynu a pošťačka. (Nehledě na to, že si s onou pošťačkou začala jeho matinka, ale proti gustu, že?) Rozhodně jejich soužití s půlkou města zapříčinilo následný rozvod.
Střídavá péče se možná podepsala a možná taky ne, na jeho chování. Kdo ví, ani on sám na to nedokáže odpovědět. Nicméně se vydal naprosto opačným směrem než jeho rodiče. Díky vysokému IQ (možná zapříčiněnému právě díky oné jedné skleničce vína navíc. Nebo hlasitým výkřikům?) se dal na dráhu medicínskou. Už v té době byl ten typ, který si vystřeloval z kdekoho, zkoušel chytrost a reakce svých spolužáků, dokud jednomu nebouchli nervy a Gregory skončil s přeraženým nosem. Od té doby si potrpěl spíše na chlabé koučky, kteří nic moc pořádného nezvládnou. Což byl i John, který mu padl do oka hned první den, co se objevil na škole. Přesněji řečeno, v té době byl Gregory hostující profesor, který trýznil hloupé hlavičky budoucích doktorů svými lékařskými nesmysly, které jim do života daly jen to, že už se s ním nechtěj nikdy vidět a věčnou otázku, jak může mít vlastně ženskou. Odpověď je nasnadě. Nemá. Pár vztahy si prošel, ale všechny ztroskotaly díky jeho chování ke slabšímu pohlaví. Obecně vlastně k jakémukoliv slabšímu pohlaví, nehledě na ono… pohlaví. Prostě ho všechny ženský nenáviděly.
John se stal jeho nejoblíbenějším terčem posměšků, škodolibých žertíků a různých trýznění, ve kterých se vyžíval, pomalu až nelidsky. Jenže časem… si začal uvědomovat, že je to vlastně fajn chlap a jeho přístup se malinko změnil. Samozřejmě ne tak, aby si to John dovtípil, to ani nápad, dál se k němu choval jako k manželce, která bude věčně stát u plotny, vařit, vytírat a navrch prát k tomu. A to všechno v jeden okamžik, nejlépe za stálého míchání a donášení piva k televizi. I když na to si on moc nepotrpí. Radši víno, i když je to babský pití. Nebo whiskey, skotskou, nějak je mu to fuk. Jen ne žádný patok. Nakonec se rozešli v celkem dobrém, avšak kontakt přestal být udržován. Ono přiznejme si to, Gregory prostě není na psaní dopisů. Nebo mailů. Nebo smsek. Je to šíleně vyčerpávající činnost, která nestojí ani za zmínku, neboť se po jejím pronesení ihned osype. Stejně jako při pohledu na jakoukoliv domácí práci. A teď? Žije si ve Faybourne, v městečku kde rozhodně není nuda, pokud si to on sám nepřeje (čteme jako "všechno přehlíží s elegancí naprostého ignoranta). Momentálně si vyvěsil inzerát na spolubydlícího. Ostatně, vždy tu byla ona otázka… Kdo mu bude vařit, uklízet, žehlit, prát a donášet otevřené pivo k té televizi?
Žádné komentáře:
Okomentovat