Bethany Elizabeth Johnson

NICK: Natali

EMAIL: Nataliaswein@seznam.cz

FACECLAIM: Nina Dobrev

FOTOGRAFIE: 

JMÉNO: Bethany Elizabeth Johnson

VĚK: 60

RASA: Vlkodlak

VZTAHY: Zatím nic

PRÁCE: Zatím žádná

POPIS POSTAVY:

 Bethany je zhruba 168cm vysoké, štíhlé děvče. Se svými 168 centimetry sice nepatří mezi obry, ale ona je s tím spokojená. Má vlasy v barvě mléčné čokolády, semtam nějaký světlejší pramínek. I když jí někdy překážejí, ráda je nosí rozpuštěné. Dosahují jí pod lopatky a jsou rovné. Oči má čokoládově hnědé lemované dlouhými řasami. Její rty jsou plné, růžové. Pleť má světlou, jemně opálenou.

 Na první pohled se může zdát, jako okouzlující, bezbranná slečinka. Okouzlující? Možná ano, ale bezbranná, to ne. Má vysoké sebevědomí a je cílevědomá. Má ve zvyku se všem neznámým lidem dívat do očí, nebo alespoň do tváře. Snaží se vyčíst jejich osobnost, jako z karet. Je velmi společenská, ráda se baví. Je ale také podezíravá. K známým lidem je ale milá, přátelská a umí dobře poradit. Když je v podobě člověka a je naštvaná, nebo se jí někdo snaží ublížit, má ve zvyku vrčet. Je to prostě vlk v lidské podobě.

POPIS POSTAVY PO PŘEMĚNĚ:

Bethany svou vlčí podobu miluje. I když maskovat se s ní v období trav zrovna nejde, v zimě jí nejde od sněhu rozpoznat. Má sněhobílou, jemnou srst, za kterou vděčí své matce. Na barvě jejích očí se nic nemění, ačkoliv jsou v odstínu světlejší hnědé, než její oči v lidské podobě. Ve svém vlčím těle se pohybuje rychle a mrštně, což miluje ze všeho nejvíc.

HISTORIE:

Bethany se narodila v Severní Americe poblíž Aliašky někdy okolo roku 1920 do celkem početné smečky. Měla 4 starší a hromadu mladších sourozenců. Jakožto hrdé dceři Alfy jí matka vždy vyprávěla o svém zaneprázdněném otci. Už tehdy bylo jejím snem stát se Alfou smečky, i když byla ještě malé vlče. Problém byl ale v tom, že její tři starší bratři se o roli Alfy ucházeli před ní. Bylo jí jasné, že z ní Alfa asi nikdy nebude. Matka se s ní ale brzy rozloučila. Při svých toulkách narazila na člověka, do kterého se zamilovala. Každou neděli se se svou dcerou scházela, ale jednu neděli nepřišla. Bethany na to niky nepřišla. Nikdy jí nedošlo, proč za ní matka přestala chodit. Zůstala u otce v domnění, že asi s tím člověkem někam utekla. Nevěděla, proč od otce utekla, vždyť to byl Alfa, měly se dobře. Bethany začala vychovávat její o 4 roky starší sestra Cloud. Naučila jí všechno, co vlci potřebovali k přežití. Učila jí nejrůznější triky, proměnu nevyjímaje. Byla se svou smečkou spokojená, ale něco jí stále scházelo. Byla to láska. Nejrůznější nápadníci se Bethany vnucovali, aby měli ve smečce lepší postavení. Ona ale nechtěla někoho, kdo jí bude mít rád pro slávu. Chtěla někoho, kdo bude brát i její vnitřní stránku. Ve smečce kolovaly příběhy, že poblíž je lidská vesnice. Bethany neváhala a běžela tím směrem, který jí ukazoval její instinkt. Lidská vesnice nebyla zrovna poblíž, ale Bethany k ní stejně doběhla. Po úspěšné přeměně na člověka se šla podívat do vesnice. Nebyla velká, tak se šla juknout do parku. Náhle se jí někdo trefil míčem do hlavy. Naštěstí to nebyla nijak silná rána, takže hlava jí jenom trochu bolela. Přiběhl k ní chlapec zhruba stejného věku. Začal se hned omlouvat a pomohl jí se zvednout. Podívala se mu do těch jeho zelených očí a náhle, jako by všechno zmizelo a byla tam jen ona s ním. Rychle zatřepala hlavou. Ten kluk se jí strašně líbil. Začali si spolu povídat, samozřejmě mu neřekla, že je vlkodlak. Když už byl čas k odchodu, domluvili se na další schůzce. Další dny k němu chodívala a postupně se jejich přátelství vyvinulo v lásku. Jednou jí Christopher pozval do parku večer, že se budou koukat na hvězdy. Poklekl před ní a zeptal se, jestli by si ho nevzala. Bethany tam stála úplně omráčená s pusou dokořán. Musel to vědět. Musel vědět, že není, jako ostatní dívky z vesnice. Přímo před ním se proměnila ve vlka. Christopher, omráčen a vystrašen tím, co právě vidí, vytasil na ní nůž. Rychle se přeměnila do lidské podoby a začala ho uklidňovat. Ten na ní ale pořád mířil nožem. Po chvíli nůž vrátil zpátky do kapsy a udělal gesto, aby ho Bethany objala. Ta měla radost, že se k němu bez jakýchkoliv poznámek přitočila a objala ho. Náhle ale zpozorovala, že jedna Christopherova ruka pomalu zamířila do kapsy. V poslední chvíli uskočila a ve zmatku se znovu přeměnila ve vlkodlaka. Christopher k ní běžel s připraveným stříbrem v ruce. Bethany neměla na výběr. Skočila mu po krku a svalila ho na zem. Rozdrásala mu hrdlo a chlapec naposledy vydechnul. Bethany se hrnuly do vlčích očí slzy. Běžela zpět domů a tam se dlouho trápila. Vzpomněla si na matčina slova, když jí učila o nejrůznějších temných vesnicích, které obývají vlkodlaci „slyšela jsem o Faybourne. Vyprávějí se o něm nejrůznější pověsti“. Co může být horšího, než ztracená láska? Bethany se rozhodla – její budoucnost bude pokračovat ve Faybourne. Ať už je to město velké, nebo malé.