neděle 10. listopadu 2013

Oliver „Blueye“ Alexejev


Nick: Alci
E-mail: AlcielleBaggins@seznam.cz
Faceclaim: Elijah Wood


VĚK: 34
RASA: býval člověk, změnený vlkodlak
POSTAVENÍ VE SMEČCE:  od 09. 07. 2013 Beta, Faybournská smečka
PRÁCE: lékař (skvělý chirurg, traumatolog)
VZTAHY: Žena: Iselin Tove Svenningsen, děti: Guinevere Alexejev, Maxwell Alexejev
POPIS POSTAVY:
   Jsem nenápadný muž, menší štíhlé postavy, jediným výrazným rysem jsou mé pronikavě modré oči, bohové vědí kde jsem k nim přišel, rodiče byli tmavoocí. Mám stále poměrně mladistvý vzhled na svůj věk, lidé mi typují i o deset let méně. Mnohým přijdu tichý a nespolečenský, ale jsem velmi dobrý pozorovatel a díky tomu vím spoustu věcí co lidé o sobě říkají a díky dlouhaletým zkušenostem z jazykem těla jsem schopen rozpoznat i věci nevyřčené. Můj život je má práce, miluju ji a na nic jiného mi nezbývá čas, měl jsem dívku, která mě opustila právě kvůli práci, takže se k ženám obecně stavím nedůvěřivě, neříkám, že jsem zanevřel na lásku, ale stal jsem se spíš fatalistou, pokud má něco přijít přijde to a nemusím protáčet každou ženu v baru. Jsem flegmatik, který ale umí prosadit svou když jde o něco důležitého, pouze tehdy, život mě naučil, že se nemá cenu rozčilovat nad věcmi, které stejně nezměním, a že těch situací je v mé práci dostatek. Mám rád procházky v přírodě a klid, když už na něj mám čas. Jsem velký čtenář a vlastním rozsáhlou knihovnu s klasiky, které jsem si dal za úkol přečíst. Miluju doutníky a Irskou whiskey, nejlepší je doma u krbu.


POPIS POSTAVY PO PŘEMĚNĚ:
   Oliver je středně velký vlk agilní postavy. Má měkké tlapky, které umějí běhat tiše aniž by si kdokoliv všiml, že se blíží. Typické a pro Olivera nesmazatelné znamení jsou jeho hluboké tyrkysově modré oči, které si uchoval i přes lehký záblesk jantaru ve vlčí podobě.

HISTORIE:
   Když jsem dostudoval medicínu, přijel jsem domů a aniž bych věděl, byl to poslední týden mého původního domova. Pak přišli vlci, moje rodina nepřežila, rozhodla se utéct a za to se ve Faybourne platí. Já měl stálou práci v nemocnici a když začalo ovládání města, bylo mě třeba, nemohl a nechtěl jsem odejít. Spolu s pár dalšími, kteří tu už nejsou jsme zřídili provizorní nemocnici a bylo nám jedno koho ošetřujeme, vlky , lidi, pořád to byli naši pacienti a já byl lékař. Postupem času jsem zbyl sám dokud nepřišla moje učednice Waya, byla to chráněnka Alfy, tudíž i mě poskytla jakousi ochranu a já jí zase zkušenosti. Jsem tedy jakýmsi služebníkem vlčího klanu, díky mé profesionalitě jsem poměrně ceněný, ale nevyhledávám nějakou větší vlčí společnost vlastně společnost vůbec. Hledáte ve mě nějakou kompikovanost? Nehledejte, jsem prostý člověk, co má rád positivní energii a pohodu, vzrušení nevyhledávám, práce mi ho poskytuje nadbytek.
   Moje povaha se změnila díky několika převratným událostem mého života. První věc co se stala je neuvěřitelnáí i pro mě samotného, zamiloval jsem se, do nejnepředvída­telnější osoby. Do Tove, je to malé neohrabané stvoření, kterému jsem několikrát zachránil krk, jenže co později udělala pro mě se nevyrovná ničemu. Zachránila mě před smrtí, před mou vlastní hloupostí. Když jsem si našel karcinom plic myslel jsem že je konec a já zrovna zemřít nechtěl. Tove mě proměnila a otevřela mi nové obzory, od té doby jsem vlkem a ačkoliv naše soužití doprovázelo mnoho patálií a neshod, nakonec jsme se vzali a přivedli na svět dvě nádherné děti. Maxe a Guinevere. Změnilo mě to, nejen fyzicky, což mi vůbec nevadí, ale i duševně. Po několika kotrmelcích jsem zesílil a získal větší sebedůvěru, kterou jsem doposud oplýval pouze ve stránce profesní. Vím, že jako vlk, beta a otec rodiny si nemůžu dovolit být slabý, musím být dominantní a pevný ve svých postojích. Pere se to s mou něžně romantickou povahou ale myslím, že se mi daří svoje emoce držet pevně na uzdě a snad i situaci celé mojí milované rodiny.


Žádné komentáře:

Okomentovat