Eliah Reaves

Nick: Nya
E-mail: galikova.marketa@gmail.com 
Faceclaim:Reeve Carney

VĚK: 27
RASA: člověk
VZTAHY: prozatím žádné
PRÁCE: „automechanik“



POPIS POSTAVY:
   Eliah vypadá, jako úsměvavý mladý muž vyšší, vysportované postavy se středně dlouhými vlasy hnědé barvy a především nezapomenutelným úsměvem. Ten doplňují hluboké hnědé až skoro černé oči. Jeho tvář je povětšinou čistě oholená, nebo jen s lehkým strništěm. Z nějakého důvodu si oblíbil košile, které za tropických teplot rozepíná, či dokonce sundavá to zejména, když pracuje v dílně, to pak vyniknou všechny ty svaly získané prací, tréninkem a jeho dvěma koníčky parkourem a free runningem. Druhou variantou jsou volná trička, to vše je doplněno o pokud možno kratší kalhoty. V zimně s sebou nosí kabát tmavě šedé barvy. Kromě dvou malých nenápadných náramků na levé ruce u něj nenajdete žádné ozdoby ani tetování, i když o nějakém už dlouhou dobu přemýšlí. Jedinou upomínkou na jeho předchozí život jsou jizvy, od plotů, toho jak si jej někdo občas podal a pak díra v pravé lopatce od průstřelu, když mu nevyšla jedna krádež. Jinak by se dal prostě označit za normálního kluka, jak na koho působí už je o názoru každého zvlášť. Rozhodně by však nikdo neřekl, že se v takovéto poměrně sympatické skořápce se může skrývat taková povaha.
    Ve společnosti nešetří úsměvy ani fórky a dal by se považovat za šťastného člověka, kdyby nevedl svůj vnitřní život. Dalo by se to označit, jako nenávist k sobě samotnémmu, nebo alespoň svému dosavadnímu životu, v postatě jen zestárl, zmoudřel a rozhodl se změnit. Ale aspoň se snaží na venek působit veskrze pozitivně. V cizím prostředí se nejdříve rozhlíží, moc nemluví a spíš přemýšlí a analizuje, jakmile se však toto prostředí stane známou lokalitu, začíná provokovat a být drzý.
   Z počátku je hodně nedůvěřivý, vzhledem k jeho minulosti se ani není čemu divit. Nebrání se lžím ani podvodům, jediný komu by nikdy nelhal jsou přátelé. V poslední době se snaží obrátit svůj život tak, aby si nemusel dělat starosti o svoji svobodu. Chce být lepším člověkem i když svou minulost už nikdy nezmění. Alespoň o ní nemluví, řekne vám, že spravoval auta, ale víc z něho nedostanete. Ku podivu se vněm skrývá i trocha toho sebevědomí, ví čeho všeho je schopný i kde má hranice, jak fyzické tak psychické. Není zase tak moc zlý, umí být i ten co pomůže a podrží když je potřeba, jen si k němu musíte najít cestu. Jeho nejoblíbenější denní dobou je noc, nemá strach, jen se toulá po ulicích, dřív je terorizoval on se svou partou, teď už je sám a od teroru upustil. Nedobojí se, noc jako vlkodlaci, upíři a jiná nadpřirozená stvoření přece neexistují, nebo on na ně alespoň nevěří. I přes svůj původ je poměrně vzdělaný a troška gentlemanství by se v něm raky našla. Miluje auta, motorky, zbraně a hudbu. Sám vlastní colt 1911 a Dodge challengera, motorku si teprve plánuje opatřit.

HISTORIE: 
   Už je to přes 27 let, co se na předměstí Manhattanu, v jedné tmavé uličce narodil Eliah. Tehdy byl zanechán na pospas svému osudu, ale k jeho štěstí byl nalezen a bylo mu umožněno žít život. Vyrůstal v dětském domě, díky jeho divoké povaze nikoho nepřekvapilo, když se přidal k místní skupině kluků jeho věku, co neustále utíkala z domova, a vůbec podnikala cokoliv proti systému. Drobné krádeže, neustálé porušování pravidel ústavu, poškozování veřejného majetku, vandalství, nelegální držení zbraní to je jen drobný výčet všeho z čeho byl již od jedenácti let opakovaně obviňován u soudu pro mladistvé. V pozdější době se žačal věnovat parkouru a free runningu, což zapříčinilo, že i když stále páchal ty samé zločiny, bylo těžší a těžší ho chytit. A tak léta ubíhala, střídal pobyty v dětském domově a nápravném zařízení pro mladistvé (ano často se našlo něco, co se pokazilo), protloukal se životem a bylo mu vlastně všechno jedno. Nějaké morální zásady u něj nehrály roli, jediná podivná okolnost je, že ani tento styl života ho nedostal k závislosti na drogách ani kouření, tomu se z nějakého důvodu pořád vyhýbal, ovšem o alkoholu už se to říct nedá.
   Přesto věděl, co dělá vždy si dával pozor, aby se z pasťáku dostal před svými osmnáctými narozeninami, kdy mohl dostat čistý trestní rejstřík a začít nový život. V den jeho osmnáctin vychovatelé ho s radostí „vykopli“ ze dveří a on znovu skončil na ulici. Ale teoreticky by se dal označit za dítě ulice, takže přežít pro něj nebyl žádný problém. Nějakou dobu se dokonce poctivě živil v jednom nočním baru, ale když zkrachoval skončila i jeho snaha o normální práci. Tehdy se poprvé zamiloval, jen ne do ženy, ale do aut a motorek. Jenže byl naprosto na mizině a tak ani nepřemýšlel nad tím, že by si mohl nějaké někdy koupit. Udělal proto to, co mu šlo nejlépe, nějaké si ukradl, nebyl to žádný zázrak, tehdy se dalo možná považovat za šrot, ale Eliemu to vůbec nevadilo. Naopak, zpravil ho k nepoznání, že se dalo považovat za výstavní kus a pak ho prodal. Tehdy kradl naposledy a od té doby se snažil loupežím vždy vyhnout. Tak začala jeho další živnost skupoval staré auta, jen proto aby z nich mohl udělat něco jako umělecké dílo. Bohužel ať se snažil sebevíc nikdy nedosáhl na svůj sen Dodge challenger. Když už propadal panice, že se mu na něj nikdy nepodaří vydělat, projel kolem něj na ulici. Na nic nečekal a rozběhl se za ním, sledoval ho celou dobu až k domu jeho majitele, fyzickou kondici na to měl dobrou a v rušných ulicích města se zase tak rychle jet nedalo, aby se mu byl schopný ztratit z dohledu. Sotva se majitel zratil ve dveřích už stál u dveří auta a pářil zámek, jenže to byla chyba. Když padla zápatka, tak se ten chlap vyřítil ze dveří. Elie na nic nečekal, zařadil zpátečku, dupl na plyn a vyřítil se pryč. Mířil přímo k sobě domů, když si všiml že majitel nechal v autě peněženku. Po tváři se mu rozlil samolibý úsměv, ale hned se vytratil, když se zděšním zaregistroval blikající majáčky policejních aut ve zpětném zrcátku. Plyn šel až na podlahu, 372 koní motoru V8 zařvalo, jako nikdy předtím, nebral ohledy na žádné značky, samafory, spoléhal se na to že lidi uhnou. Uháněl pryč z města, nechtěl se za žádnou cenu vzdát svého snu a znovu skončit tentokrát již v normálním vězení. Vybíral si boční cesty, aby se vyhl případným zátarasům, nevěděl kam jede ani kde přesně je. Zajímali ho jen pronásledovatelé za ním. Nakomec odbočil na nějakou lesní cestu. Byl v temném lese, ale pořád jel dál. Auto to schytalo s několika promáčklinami, odřeným lakem a možná něčím drobným urvaným z podvozku, ale jelo pořád dál, což bylo nejdůležitější. Najednou les zmizel a on se dostal mezi domy, ve zpětném zrcátku nikdo nebyl, podařilo se mu ještě zajet z hlavní ulice nějam mimo, když motor vypnul a on nemohl dál. Chvili jen seděl, vydýchával adrenalin a čekal až ho přijde někdo sebrat, jenže se nedočkal. Když konečně vystoupil zjistil, že se dostal do Faybourne a slíbil si, že tu začne nový poctivý život bez utíkání před zákonem.