Bradley Jefferson

Nick: Bred
E-mail: Wapath@seznam.cz
Faceclaim: Matt Smith

JMÉNO A PŘÍJMENÍ: Bradley Jefferson
VĚK: Vypadá na takových 20 let ale ve skutečnosti mu už táhne na 160 let
RASA: Vlkodlak
VZTAHY: Kde nic tu nic.
PRÁCE: Zubař (Celkem ironie když on sám z nich nemá zrovna dobrý pocit)

POPIS POSTAVY:
Popis:
   Vysoký 1,90 cm, hubený bez nějakých větších svalů se kterými by mohl sklízet obdivné pohledy mužů a lačné pohledy žen (takže hubeňour na kterém oblečení visí jako na věšáku, jak by řekli babičky). A tak mu nezbývá nic jiného, než se spolehnout na to, že to prostě nějak ukecá. No, zatím se mu to docela i dařilo..
Už od prvního pohledu vás trkne, že bude tenhle chlapík lehce padlý na hlavu, což poznáte podle jeho výstředního stylu oblékání který zahrnuje v 99 případech pánské, společenské, nebo formální obleky (Některé zvyky z dřívějších dob nesmažeme) na kterých by nebylo na první pohled nic moc zvláštního, ale když se podíváte líp, uvidíte okolo jeho krku namontovaného dneska už bez pochyby staromódního motýlka a co víc, je vždycky nějaký extravagantnější barvy. Ale vždycky tak aby to ladilo k jeho oblečení. Když se mrknete blíž a podíváte se mu do tváře na které pohrává vždycky lehce pobavený úsměv tak je docela těžký uhádnout co se mu v danou chvilku právě prohání hlavou za myšlenky nebo nápady. (No, nic normálního od něj radši nečekejte.) Ať už se na vás zubí, nebo má jen trochu povytažené koutky nahoru které mu tak udělají nepatrné dolíčky ve tvářích. Pak vás zaujmou dvě pronikavé, hnědo-zelené (spíš do tý zelený) oči ohraničené nevýrazným, tmavě hnědým obočím ve kterých se blýská jeho rošťácká povaha. Uprostřed obličeje vás bací do očí výraznější, ale jemně řezaný nos a o kousek níž pod ním úzké rty. Hlavu mu zdobí bujná, tmavě hnědá kštice kterou nosí sčesanou do delší, někdy rozcuchaný patky a podtrhuje to tím tak jeho trochu výstřední vizáž.

Charakter: 

   Jeho povahu těžko popisovat. Jeho mozkovna je totiž komplikovaný mechanismus ovlivňovaný spoustou složitých chemických reakcí a je někdy těžké tyhle jeho akce/reakce zcela pochopit a v některých případech je to i nemožný. Jsou dny kdy je to hyperaktivní pošuk který vás rozesměje svými vtípky, nebo rozzuří svojí lehkomyslností (jedno z toho zaručeně) a jsou dny kdy by si nejraději zalezl někam do kouta a nevylézal z něj nebo si sednul na lavičku na náměstí a tupě civěl na holuby jak se mlátí hlava nehlava o drobečky pečiva. Těžko odhadnout co od něj čekat protože jsou jeho reakce málo kdy předvídatelné nebo odhadnutelné. Někdy něco udělá tak a pak zase někdy úplně tu samou věc zase jinak. Je docela ukecaný ale stejně tak má dny kdy se od něj nedočkáte kloudného slůvka. Nejraději tráví čas na místech, na kterých se něco děje a je tam zábava protože jakmile se nemá na co soustředit, tak akorát přemýšlí o různých „blbinách“ (jak sám říká, ale nejčastěji jsou to nehezké vzpomínky na válku) ze kterých má pak těžkou hlavu a špatnou náladu. Je mazaný a ví kde jak co, nebo koho „očůrat“ aby získal to po čem zrovna jeho dušička prahne. Možná je maličko sobecký, taky někdy dost možná působí neohleduplně, ale není to zmetek ač se vám tak někdy chvílemi může zdát. Lidi ke kterým si vypěstuje nějaké bližší, osobní pouto nenechá ve štychu a je schopný pomoci i člověku, který mu v minulosti nějak ublížil takže je v některých případech naivní (A to mu už táhne na 160 let… A nepoučí se blbeček.).
   Rád tráví čas v barech, tanečních klubech (protože rád tancuje a taky má rád místa na kterých se něco děje) ale taky někdy rád zajde do lesa kde je klid. Také do restaurací s dobrým jídlem (nejraději má brambory na jakýkoliv způsob a k tomu pořádný flák masa) fascinuje ho totiž, jak to v každé restauraci chutná pokaždé jinak. Kavárnách s dobrým kafem (tím rozpustným) a sušenkami (ty doslova miluje) které by k němu zakousl. Je to taky takový domácí kutil (kde co opraví a kde co vylepší, nedělá mu problém opravit motor auta, rozbitou pračku, ledničku… Zkrátka opraví všechno možné i to nemožné) a sběratel receptů na sušenky, které sbíral po celém světě a už jich má přes takovou stovku určitě. Pečení, to je jeho parketa a nejedná se jen o jeho milované sušenky. Mezi jeho koníčky taky patří bez pochyby tanec a to jakýkoliv. Od latinskoamerických až po španělské passo doble.

POPIS PO PŘEMĚNĚ: 

Charakter: 

   Tak jestli vám připadal prdlý v lidské podobě, tak v té vlčí vás z něj asi klepne pepka. Je jedno jak dlouho už po tomto světě tyhle čtyři packy pobíhají, je jedno kolik toho tahle dvě malá očka viděla, kolik toho tahle ušiska slyšela, kolik toho tenhle čenich očichal a kolik ran tento kožich už schytal… Stále je to jenom zbrklý mladý vlkouš co se neustále za něčím honí ale v momentě, kdy svůj cíl konečně doběhne, tak stejně neví co s tím má najednou dělat a zase se žene za dalším což jednou hezky vystihl slovy: „Pořád se honím za auty, ale když nějaké chytím, tak stejně nevím co s ním.“ Což znamená, že jeho vnitřní vlk je zbrklí, hyperaktivní, impulzivní a přes to že se to někdy fakt nezdá, tak je ale i inteligentní což se bohužel projeví až potom co dostane přes čumák. Zatím co ostatní vlci nahánějí o úplňku srnky, on se raději honí za zajíci. Prý je to větší zábava když se to hůř chytá.

Popis: 

   Středně vysoký, hubený stejně jako v lidské podobě, ale díky huňatější srsti vypadá trochu lépe. Jeho vlčí ksichtík má dost podobný výraz toho jeho lidského. Uši jsou delší a užší, posazené více na vrcholek hlavy. Čumák štíhlí, středně dlouhý s tlamou plnou ostrých zubů jako břitva. Oči zbarvené do zlatavé. Srst je žíhaná, protkaná bílou, šedou ale také medově hnědou, skoro až rezavou. Chvost má světle medovou špičku.

HISTORIE: 

   Žádné srdcervoucí tragédie, žádná katastrofální nebo nějak jinak drastická událost se v životě tohohle chlapíka neudála… No dobře, když nepočítáme první a druhou světovou válku…
   Vlkodlakem se už narodil, s poznáváním své druhé vlčí stránky problémy neměl jelikož jsou jejich povahy tak nějak stejné… No, spíš identické. Vyrůstal v milující rodině. Matka byla vlkodlak a otec obyčejný člověk, takže vlčí geny podědil po matce. Už od raného věku to byl rošťák co nebyl schopný zůstat alespoň chvíli v klidu. Neustále někde pobíhal, vymýšlel blbiny a bylo to takové to správné jelito. Ale jak rostl, tak vzhledem k době, ve které se narodil musel trochu zklidnit hormon a začít se chovat podle tehdejších společenských návyků, což pro něj bylo doslova útrpné. Ale přežil to. Jak šla léta, opustil mladý a zbrklí Bradly rodinné hnízdečko a začal cestovat po světě. Navštívil spoustu zajímavých míst a zažil spoustu zajímavých událostí. Jednou z nich byla první světová válka ve které bojoval jako partyzán ve Francii. Proč se nepřidal k armádě? Protože by vzbuzoval podezření kvůli svým schopnostem, takže jen pomáhal hladovějícím a raněným, sem tam odpálil nějaký ten most, nebo zakousl nějakého toho vojáka a to bylo všechno. Válka nakonec skončila ale záhy na to vypukla další, ještě strašlivější a ani tu nenechal jen tak plynout a zapojil se, ale opět jen jako partyzán tentokrát na ruské frontě kde to bylo asi ze všeho nejhorší. Stejně jako ta první, tak i ta druhá válka nakonec skončila a jeho asi tak jako každého tyhle dvě zkušenosti svým způsobem hluboce poznamenali a zanechali v jeho mysli bolestivé vzpomínky. Jenže on není ten typ co se zavrtává do sebe, takže začal trávit svůj život tak jak ho trávil doposud. Ve společnosti a víru dění, aby na ty nepříjemnosti nemyslel. Tentokrát zavítal do městečka Faybourne které je profláknuté vlčími legendami, tak se rozhodl to tu omrknout. Čistě ze zvědavosti.