E-mail: danek.capek@gmail.com
Faceclaim: Colin O'Donoghue
RASA: Člověk
VZTAHY: Žádné
PRÁCE: Žádné
POPIS POSTAVY:
Na první pohled zdá se, je to mírumilovný člověk. Nesoudit ovšem knihu podle obalu. Na to velký pozor. Dokáže ho naštvat, vytočit i sebemenší maličkost. I když se tuhle svojí stránku snaží spíše skrývat, než aby jí dával najevo. Drží se spíš stranou společnosti, než aby se stal jejím středem. Jeho velkým koníčkem jsou bojové sporty. Především karate, ninjutsu, díky kterému se naučil dobře bojovat s katanou ,tyčí a s dýkami. Vypiloval to do takové dokonalosti, že by se mohl považovat za profesionála v daném oboru. Cvičí každý den. Snad proto, aby nezapomněl každý pohyb a každý chvat. Je to samotář, šedá myška. Když už se ale s někým spřátelí a daná osoba si u něj získá důvěru, byl by ochotný za ní položit i svůj život. Z počátku bývá ale hodně nedůvěřivý. Za to patrně může jeho minulost. Nedoporučuje se ho vytočit. To pak z něj dokážou lítat i jiskry. Ne však doslova. Když už se to ale někomu podaří, buď si to s ním vypořádá osobně, a nebo odejde k sobě domů, kde rozbije pár trénováních figurín. Jedině takhle dokáže vybít svůj vztek.
HISTORIE:
Matthew se narodil roku 1987 do jedné Kanadské rodiny v Calgary. Jako každý jiný člověk i on prošel obvyklou průpravou studiem. Tedy školka, základní škola, střední. Na výšku už ale bohužel neměl čas. Ne že by, nechtěl, ale seběhlo se toho tolik, že se musel přestěhovat. Ale začneme hezky popořádku, jak se věci mají. Na základní škole, začal objevovat svůj smysl pro boj. Přihlásil se do kroužku karate, kde svůj styl začal postupně a slibně zlepšovat. Na střední se pak ještě přihlásil do kurzu ninjů, který tam tehdy probíhal. Díky tomu se pro změnu naučil dokonale bojovat s dýkami a tyčemi. S katanou se pak doma naučil bojovat sám. Na střední si zvolil obor dějiny a umění. Kromě boje ho zajímala taky historie. I díky historii se patrně dozvěděl o městečku Faybourne v Severní Americe. Ovšem, nikdy neměl v plánu se tam přestěhovat. Nikdy, až po jedné tragické události, která se v jeho rodině přihodila. Byl krásný slunečný, nedělní den. Pomalu se schylovalo k večeru. On jako obvykle četl jednu ze starších knížek ve svém pokoji. Vzápětí ale uslyšel křik a prosby „Prosím, nech toho.“ Byl zvědavý, věděl, že se rodiče často hádají, ale až takhle? S tím nepočítal ani on. Chtěl se zastat mámy, protože to byla většinou ona, kdo to odnesla od jeho otce. Jeho otec nebyl moc milý člověk a on nikdy nepochopil, proč od něj matka neodešla. Vešel za nimi do obýváku. Tam ale uviděl něco, co patrně vidět neměl. Jeho otec matku mlátil. Svojí matku natolik miloval, že ho to rozzuřilo. I když byl jeho otec logicky vyšší a silnější, neočekával to, co Matthew udělá. Tento rozzuřený mladý klučina se totiž dostal do kuchyně, odkud vytáhl ten největší nůž, který našel a skočil po otci, několika chvaty, ho dostal od matky a vší silou ho spráskal k zemi. Otce tohle zjevně překvapilo. Nečekal, že by toho byl jeho syn schopný a co víc. Nejen že byl rozzuřený ale natolik nasraný na otce, že pozvedl kuchyňský nůž a zasadil otci několik bodných rán směr srdce a břicho. Doslova ho rozpáral, jako rozparovač. Když si ale uvědomil, co udělal, bylo příliš pozdě. Otec ležel na zemi v kaluži krve a on měl na svých rukou jeho krev. „Ne“. Hlesl potichu, když uviděl tu spoušť a matka tam seděla bez výrazu a celou dobu jej pozorovala. Sice svého syna milovala, ale potom co udělal, ho logicky vyhnala z domu a už jej nechtěla nikdy vidět. Takto se projevila jeho druhá stránka. Kterou se chtěl začít naučit ovládat. Sbalil si věci a utekl z domova. Cítil se jako vyhnanec, ale mohl si za to sám. Kdyby ale nezasáhl, patrně by se tam na podlaze válela jeho mrtvá matka. Jeho cesty ho dovedli až k Faybourne, kde doufá, že najde klid a začne zde nový život. Vzal si sebou jen málo peněz a základní věci k přežití.
Žádné komentáře:
Okomentovat